Vnitřní a vnější parazité
Parazité jsou drobní živočichové, se kterými se setkáváme prakticky na každém kroku a pokud je jimi náš pes napaden, obtěžuje to brzy nejenom jeho, ale i nás samotné. Mohou těžce poznamenat kondici i zdraví našeho hovawarta. Parazité se živí na úkor svého hostitele látkami, které produkuje jeho tělo, např. krví, což celý organismus značně oslabuje a vystavuje nebezpečí různých onemocnění a infekcí. Dále škodí i navenek srsti a kůži napadeného zvířete např. různými toxickými výměšky, trusem, vpichy po kusadlech apod.
Pes napadený parazity se obvykle urputně drbe a tím může dojít k poranění kůže, případně s následnou infekcí. Je tedy nejlepší zabývat se raději prevencí a předcházet možným nebezpečím s parazity souvisejícími. V současné době existuje na trhu mnoho antiparazitních přípravků (obojky, spreje, spot on přípravky atd.), vhodné je i včasné a pravidelné odčervení.
Všechny parazity dělíme na dvě základní skupiny – vnitřní parazity (endoparazité) a vnější parazity (ektoparazité).
Vnitřní parazité (endoparazité)
Endoparazité se nacházejí uvnitř těla psa, kde vylučují jedovaté látky, zraňují sliznice orgánů a organismu odebírají část živin. K nejběžnějším vnitřním cizopasníkům patří škrkavky a tasemnice.
Škrkavka psí (Toxocara canis)
Je to asi 6–18 cm dlouhý a 0,2 cm široký červ bělavé barvy, jehož dospělý jedinec žije a parazituje v tenkém střevě psa.
Škrkavky mají tři vývojová stadia – vajíčko, larva, dospělý jedinec. Pes se může nakazit v podstatě třemi způsoby.
Nejčastěji bývají škrkavkami napadena štěňata a to ihned po porodu z těla matky, kdy larva pronikne k plodu. Později se již narozená štěňata mohou nakazit sáním mateřského mléka nebo pozřením potravy obsahující vajíčka škrkavek a dále pozřením masa mezihostitele (např. myší).
Zralá vajíčka škrkavek (larvy) jsou téměř nezničitelná a jsou schopná v organismu i mimo něj přežívat velmi dlouho a jsou taktéž velmi odolná proti dezinfekčním prostředkům, mrazu a jiným vlivům okolního prostředí, apod.
Veškeré dostupné prostředky jsou schopné zahubit pouze dospělé jedince. Naprosto nezbytné je tedy včasné a pravidelné odčervování. Zodpovědný chovatel jej provede u svých štěňat 2–3× ještě před předáním novému majiteli. U dospělých psů se odčervení provádí preventivně 2–3× do roka.
Tasemnice psí (Dipylidium caninum)
Tasemnice patří mezi ploché článkovité červy, kteří dosahují délky od několika milimetrů až do 2 m. Parazituje ve střevech většinou dospělých jedinců, mladé napadá jen zřídka. Pes se nemůže nakazit přímou cestou, ale prostřednictvím tzv. mezihostitele (např. blechy nebo králíka). Tasemnice je zavrtána ve střevě a z těla odchází spolu s výkaly jen poslední oplodněné články. Tasemnice je oboupohlavní, tedy schopná samooplodnění. Majitel psa si napadení tasemnicí všimne poměrně brzy, neboť bělavé články jsou ve stolici dobře patrné a většinou se ještě pohybují. I zde pomůže rovněž pravidelné odčervování.
Vnější parazité (ektoparazité)
Ektoparazité se nacházejí vně psa, na jeho kůži a těle. Mezi nejčastější a nejznámější parazity z této skupiny patří blechy, vši, klíšťata, všenky, zákožky svrabové, trudníci (demodikóza), sametky (svilušky) a čmelíci.
Blechy, vši
Pes napadený dospělými jedinci blech nebo vší se urputně drbe a škrábe. Tito parazité totiž nabodávají kůži a sají jeho krev, což může způsobit záněty, ekzémy apod. Blechy jsou rovněž mezihostitelem tasemnice. Je tedy nutné srst psa důkladně kontrolovat a případné napadení a odhmyzení konzultovat s veterinářem. K jejich odstranění již dnes existuje spousta přípravků.
Klíšťata
V případě klíšťat je zejména nutná prevence. V období invaze klíšťat (jaro-podzim) je zapotřebí psa důkladně ošetřit (speciální obojky, antiparazitní spreje a přípravky spot-on) a tak napadení klíšťaty předejít. Klíště kromě toho, že saje krev svých „obětí“, může ještě přenášet řadu nakažlivých onemocnění (např. borelioza, zánět mozkových blan, apod.). Již zakousnuté klíště lze vytočit specielními kleštičkami proti směru hodinových ručiček. Poraněné místo je nutné vydesinfikovat.
Trudník psí
Tento parazit vyvolává onemocnění zvané demodikóza nebo také červená prašivina. Na kůži se objevují červené až červenomodré pupínky, vypadává srst a je nutné chorobu zachytit včas. Postižená kůže je řasovitá.
Zákožka svrabová
Způsobuje známé a nepříjemné onemocnění – svrab. Kůže je zanícená, strupovitá a způsobuje psu silné svědění.
I když pes napadený parazity může vypadat navenek zcela zdravě, rozhodně tomu tak není. Vážnější příznaky se objevují až při rozsáhlejším napadení (celková skleslost, matná srst, zvracení, průjem atd..). Je tedy nutné sledovat svého psa, kontrolovat jeho srst a trus a v případě nějakých pochybností ihned navštívit veterináře.
Michaela Weidnerová
(k napsání tohoto článku byly použity odborné
materiály)
