Sportovní výcvik
Zájemci o všestranný výcvik (stopy, poslušnost, obrany) mohou skládat zkoušky pod ČKS dle národního nebo mezinárodního řádu. Hovawart není plemeno určené k vrcholovým výkonům v dané oblasti, ale můžeme s ním v případě dobrého vedení dosáhnout slušné úrovně ve všech disciplinách.
Pokud začínáme, potřebujeme:
- dobrého rádce se zkušenostmi s všestranným výcvikem a s důležitou vlastností - pokorou - jen ten je ochoten se stále učit a přijímat novou metodiku
- nepolidšťovat hovawarta (častá bolest majitelů tohoto plemene), naučit se myslet jako pes
- nezaměňovat výchovu a výcvik, vychovaný pes nemusí být schopný skládat zkoušky, pes připravený na zkoušky nemusí být vychovaný
- všestranný výcvik je sport, je třeba se mu pravidelně věnovat, pes potřebuje jako každý sportovec režim (zátěž - klid- spánek), což bývá velkým problémem majitelů hw (psa celý den "vláčí" všude s sebou a pak se snaží unaveného a otráveného psa něco učit - nejlépe jeho nejslabší disciplínu jakou je obrana)
- nadšení, dostatek času, trpělivost, a pokud se budeme chtít dostat k vyšším zkouškám, i finanční prostředky
- znalost zkušebních řádů (národní a mezinárodní) - je třeba alespoň orientačně si představit, co vše můžeme cvičit.
Rozhodneme-li se pro sportovní - všestranný výcvik a máme-li štěně, nemusíme vůbec spěchat, máme spoustu času nalézt vhodného rádce, dobrého figuranta a vše si nejdříve dobře rozmyslet.
Nejdůležitější je si zapamatovat: Méně je více.
Zvláště pro začátečníky je toto nejdůležitější poučka (zkušení ji dodržují).
Stopy
Vlastní nebo cizí dle typu zkoušky, vždy s předměty, které pes označuje.
Vzhledem k hodnocení stop na závodech a zkouškách v této oblasti je nutno psa naučit přesně stopu vypracovávat. Již od začátku se pes učí chodit přesně a motivuje se tak, aby nedělal chyby. Proto je stopu třeba pečlivě "našlapat" (prošlapávání - rozrušování terénu) a nejlépe prokrmit.
Je samozřejmě mnoho nácvikových metod, o kterých je možno se dozvědět od těch zkušenějších. Protože se pes dobře motivuje na stopě na potravu, je vhodné již od štěněte dbát na správné návyky při krmení.
Hovawart má velmi dobré vlohy pro stopování.
Poslušnost
U poslušnosti se hodnotí nejen přesnost, ale i projev psa, měl by být živý a radostný. Při cvičení nesmíme psa otrávit!!! Platí zase: méně je více. Neplést si cvičení poslušnosti s výchovou!
Z počátku se snažíme rozvíjet zájem o balonek či hračku, učíme štěně hrát si s námi a koncentraci na nás. Zároveň zvykáme štěně pomocí pamlsků chodit u nohy a reagovat na povely "Sedni-Lehni-Vstaň", "Ke mně". Poslušnost s mladým psem moc necvičíme, abychom ho neotrávili.
Pokud nemá hovawart pěknou poslušnost (což je časté), je to chyba "druhého konce vodítka" - psovoda. Poslušnost může být pomaleší nebo rychlejší podle vloh psa, zbytek je na člověku.
Obrana
Jde o nejslabší disciplínu hovawartů. Obrana vychází ze zájmu o kořist a to je ten problém. Při obranách nejde o agresi vůči člověku, ale o boj o kořist - pešek, rukáv- mezi psem a figurantem.
Již na malém štěňátku u chovatele je vidět, zda má vrozený zájem o kořist. Vrozených kořistníků mezi hw mnoho není (i když je snaha celého IHF zájem o kořist chovem zlepšovat). Pokud zájem o kořist chybí, musíme se ji naučit rozvíjet sami než vůbec psa "předhodíme" figurantovi. Pokud tak neučiníme, riskujeme, že nám méně zkušený figurant psa zkazí, a ti zkušenější se s ním nebudou chtít zabývat.
Zda se nám podaří rozvinout zájem o kořist, záleží jen na nás (na našem citu, hravosti), ne každý je toho schopen (někdo může vyvolat u psa spíše nechuť). Abychom mohli cvičit obrany, potřebujeme psa kořistníka a dobrého figuranta, nemáme-li kořistníka, musíme umět zájem o kořist rozvinout a pak také nalézt dobrého figuranta. Jinak je lépe se věnovat jen stopám a poslušnosti.
Blanka Brázdová