Záchranářský výcvik

Podstatou záchranářského výcviku je vyhledání a označení živých a/nebo mrtvých osob. Jedná se především o vyhledání v sutinách (trosky budov, sesuvy půdy) a terénní vyhledání (rozsáhlé a obtížně přístupné lesní porosty), ale také záchranné stopování, vodní a lavinové práce. Cílem výcviku je připravit psa pro praxi, vhodně spojenou se sportovní činností.

Sutinové vyhledání

Kesidy Plavý vítr při tréninku [nove okno]

Vyhledání živých i mrtvých osob v troskách budov, sesuvech půdy atp. Bezpodmínečně nutné je, aby psovod vždy rozpoznal, jaký nález pes značí (živý x mrtvý).

Plošné vyhledání

Vyhledání v rozsáhlých lesních terénech, v praxi využití především v obtížně prostupných porostech.

Záchranné stopování

V praxi zcela nevyužívané. Jedná se dlouhé praktické stopy, které bývají pokládány v různorodých terénech. V průběhu stopy pes označuje předměty a na jejich konci osobu kladeče. Jeho nalezení je základní podmínkou této disciplíny.

Lavinové práce

Vyhledání osob (živých i mrtvých) pod sněhovou pokrývkou až 1m hlubokou, kromě osob pes označuje také předměty s lidským pachem (čepice, rukavice, batoh…), které jsou ukryty pod sněhem. V praxi je lavinové vyhledání doménou Horské služby.

Vodní práce

V nižších stupních zkoušek jsou obsahem především aporty různorodých předmětů ať už na břeh nebo do člunu (pádlo,lano…), přivlečení surfu nebo člunu či pomoc tonoucí osobě. Vrcholem výcviku je (v praxi velmi často využívané) vyhledání utonulých (identifikace vzorku lidského pachu ve vodě), při kterém pes leží na přídi člunu a čicháním po hladině lokalizuje místo nálezu.

Jaký pes se pro záchranářský výcvik hodí?

Záchranařáský výcvik zahrnuje různé disciplíny [nove okno]

Musí se jednat o jedince s vyrovnanou povahou, pevnými nervy a výraznými dispozicemi pro pachové práce. Podmínkou je také naprostá neagresivita, jak k lidem, tak k ostatním psům. Pes musí být zdravý, s dobrým fyzickým fondem (i u psovoda jsou podmínkou pevné nervy a dobrý zdravotní stav neboť praxe s sebou přináší okamžiky náročné psychicky i fyzicky). Nalezené osoby se pes učí označovat nejčastěji štěkáním. Odměňován bývá buď pamlsky nebo hračkou (balonek, pešek…), ideálem je proto i zde (stejně jako ve všestranném výcviku) pes s dobře vyvinutým kořistnickým pudem.

Připravenost se prokazuje složením zkoušek, které jsou podle uvedených směrů rozděleny a výkonnostně odstupňovány. Většina zkoušek má část "speciální práce" (sutinové, plošné…) v kombinaci s "poslušností", která je obdobná, jako u všestranného výcviku a/nebo dovedností. Dovedností jsou míněny záchranářské překážky, z nichž některé jsou také totožné se všestranným výcvikem (kladina, žebřík, skok vysoký), ale ostatní jsou specifické (lávka na sudech, tunel, skok daleký, vodorovný žebřík…). Jejich cílem je prověřit schopnost psa, pohybovat se v různorodém, často velmi špatně schůdném terénu. Součástí některých zkoušek je také nošení psa cizí osobou, které má prověřit neagresivitu psa k lidem a průchod rušnou skupinou, jejíž součástí je pes a osoby vytvářející různé rušivé hluky (sirény, řehtačky, bouchání plechů…). I zde se jedná o prověření neagresivity k lidem i psům, ale také o odolnost vůči různým nepříjemným zvukům.

Tereza Kejvalová


© Hovawart klub ČR 2007 - 2017 | O webu
Webdesign: Webmasterova.cz | Grafika: Otakar Korolus