Časté otázky: Přivezu si štěně, co dál?

Ještě před příchodem štěněte do naší domácnosti si ujasníme a naplánujeme a připravíme vše, co se našeho soužití bude týkat, žádná prozatímní řešení a mávnutí rukou se slovy:"Uvidíme …".

Štěňátko zásadně přivádíme do rodiny a prostředí, které je na něj připraveno. Nezveme hned kamarády a příbuzné, aby si náš nový přírůstek prohlédli, krotíme děti, aby štěně v záplavě nadšení neumořily. Aniž si to uvědomujeme, ve chvíli, kdy štěně překročí práh našeho domu, ocitáme se uprostřed výchovy, a to "malé nic" vstřebává každý náš pohyb a každé gesto.

Když malého vysadíme doma, necháme jej proběhnout po zahradě, prozkoumat okolí (pravděpodobně se vyvenčí), nabídneme mu vodu, případně krmivo, podle schématu, na kterém jsme se dohodli s chovatelem, ukážeme mu pelíšek (do pelíšku dáme kus látky/koberce, kterou jsme štěněti přivezli z domova, a která je nasycena známým pachem matky a sourozenců). Pokud bude štěně unavené, necháme je v pelíšku odpočívat, a zbytečně je nerušíme.

Nemělo by zůstávat samo, protože jakmile se probudí, bude vyžadovat Vaši blízkost a znovu se vyvenčí. To je chvíle pro Vás, vždy po probuzení a po jídle vyneste štěňátko na místo, kde by mělo konat potřebu a pokud se mu to podaří, jako že ano, bouřlivě jej pochvalte a odměňte, třeba kouskem piškotu. Budete-li takto pečliví a vytrvalí, za několik dní máte vyhráno a problém s hygienou v bytě vyřešen. Občas Vás nějaká ta nehoda nejspíš nemine, ale nikdy za ni štěně netrestejte! Souvislost nepochopí a zbytečně si pokazíte vznikající křehké vztahy. V odborné literatuře se dokonce uvádí, že štěně je schopno kontrolovat svou potřebu až od 6 měsíců věku. Štěňátko bude velmi intenzivně prozkoumávat nové prostředí (v bytě i na zahradě), tady mu musíte být stále na blízku, aby si na své cestě za poznáním zbytečně neublížilo ? někam nespadlo, něco nespadlo na něj, nesnědlo něco závadného …Štěňata jsou stejná jako malé děti a "vymyslí" i to, co by Vás jakživo nenapadlo, takže všechno je možné.

Samostatnou kapitolou je první noc u Vás. Štěně přišlo o svou matku a sourozence - s nimi se cítilo v bezpečí, ale získalo Vás, Vy musíte roli jeho matky převzít a poskytnout mu oporu a pocit bezpečí. V této situaci již musíte vědět, kde chcete pejska mít - u sebe v domě, možná i v ložnici, nebo venku na zahradě. Pokud chcete mít svého psa skutečně blízko, smí spát ve vaší ložnici, potom není nic jednoduššího než umístit pelíšek k posteli a v noci když se malé probudí a zanaříká, spustíte ruku do pelíšku a pohlazením a případně tichým hlasem štěně uklidníte. Není dobré stěně zcela probudit, rozsvítit a situaci začít řešit. Štěně by se mělo naučit, že v noci spíte, a že by se tedy mělo přizpůsobit a spát (v klidu odpočívat) také, většinou to funguje. Jakmile ale štěně opustí pelíšek a začne zkoumat okolí, je to signál pro Vás, musíte vyskočit z teplé postele třeba ve tři, čtyři ráno, popadnout štěně a vyběhnout do zahrady, kde je místo na venčení, v opačném případě si rovnou připravte kbelík a hadr na vytírání…

Pokud jste si stanovili, že štěně bude mít pelíšek někde v chodbě, hale, kuchyni, případně venku v boudě, je tu první zkouška. Můžete vzít štěně k sobě, jak bylo popsáno, a po nějaké době, až se u Vás zabydlí, přesunout štěně na místo pro něj určené. Jen nečekejte, že to pochopí. V tomto případě, a v případě, že nehodláte dělat kompromisy, vezměte karimatku a spacák a ustelte si vedle svého mazlíčka. Funguje to na 100%! Váš pes spí na svém místě, tak jak jste si to plánovali, a jak si to přejete. Vaše štěně Vás má u sebe, cítí se dobře, bezpečně a je součástí smečky. Všichni jsou spokojeni, jen Vy si na pár dnů odřeknete pohodlí Vaší postele. Věřte, že je to možná první, ale jistě ne to poslední, co si kdy pro blaho svého psa odřeknete. Sami uvidíte, že po několika dnech bude Váš pes vyhledávat svůj pelíšek i bez Vašeho doprovodu. Do pelíšku/boudy dávejte svému psovi i žvýkací kosti, pamlsky, hračky, jen tak si tam s ním sedněte a mazlete se, udělejte si takovou svojí "černou hodinku". Vaší cílem je vytvořit pro Vašeho psa z pelíšku/boudy místo jistoty, bezpečí, místo, kde bude mít vždy svůj klid a soukromí.

V prvních dnech štěně učíme čistotnosti, krmíme jej podle návodu od chovatele a hrajeme si s ním. Zbytečně ho nevyčerpáváme a poskytujeme mu dostatek klidu k odpočinku. Pokud ještě neprodělalo alespoň základní očkování, nebereme jej do prostředí, kde se pohybuje velké množství psů nejistého zdravotního stavu a nevystavujeme ho tak zbytečnému riziku nákazy.

Nesmíme však podceňovat nutnost socializace. Socializace končí v cca 12ti týdnech věku štěněte a je jednou z nejdůležitejších částí jeho života, která má vliv na jeho chování v následujících letech. Je tedy třeba skloubit péči o zdravotní stav štěněte a nutnost pravidelných vycházek, při kterých štěně potřebuje vstřebat dostatečné množství podnětů, zážitků, poznat co nejvíce tvorů, lidí, zvuků - zkrátka uvést se do života.

Doporučuje se tedy brát štěně do tzv. bezpečných míst, tedy míst, ve kterých se pohybují zvířata pouze zdravá a důsledně očkovaná. Štěně vedeme na kratším vodítku a měkkém, pohodlném obojku, chováme se klidně a rozvážně, štěně na vodítku netaháme, není naším cílem mu vodítko a obojek zošklivit, a pokud jej něco vyděsí, snažíme se ho uklidnit, a tu strašnou a divnou věc mu ukázat.

Vyhýbáme se místům, kde se venčí všichni psi z okolí, a která jsou tak velmi znečištěná, v žádném případě nenecháváme štěně očichávat exkrementy či olizovat jakékoliv předměty. Nechodíme ani do míst s velkým provozem. Štěně pouštíme na volno jen pokud víme, že v zápalu hry neskočí pod auto. Také společnost pro své štěně pečlivě vybíráme ze zdravých a dobře vychovaných psů, případně štěňat podobného věku a velikosti plemene. Kontakt s příslušníky stejného druhu je pro normální vývoj Vašeho štěněte nutný a nic jej nemůže nahradit, ale rozhodně napácháte více škody než užitku, pokud štěně vystavíte bandě psích pubertálních výrostků, kteří jej pošlapou, vyválí po zemi a poštípou, Vaše štěně z toho bude vyděšené a odnese si zbytečnou negativní zkušenost. Tak, jak jsme poučeni od chovatele a domluveni se svým veterinářem, postupně absolvujeme nezbytná očkování a odčervení.

Také začínáme štěně učit zůstat samo. Bohužel málokdo má možnost mít svého psa stále u sebe nebo s ním trávit většinu dne a i tak musíte jít alespoň nakoupit …

Štěně necháváme samo tam, kde má pelíšek. Místnost (-i) zpočátku trochu "upravíme" - omezíme počet předmětů, které je možno zničit, případně, o které je možno se zranit a zamezíme přístupu do takových míst, která mohou být pro štěně nebezpečná. Zvláštní důraz klademe na kabely, zásuvky, předměty z kovu… Má-li štěně místo na zahradě, měli bychom také odstranit potenciálně nebezpečné věci a přesvědčit se, že oplocení pozemku je v pořádku, aby se nám pak nestalo, že nás po nějaké chvíli štěně dohoní, případně ho po návratu doma nenajdeme. Štěně by mělo být vyvenčené, proběhnuté, zkontrolujeme, zda má v misce vodu, dostatek hraček pro zábavu, můžeme mu nabídnout žvýkací pochoutku a se slovy rozloučení odcházíme. Nepořádáme žádné srdceryvné loučící obřady, které štěně i nás zbytečně vystresují. Zpočátku se vzdálíme jen na pár minut, po návratu se bouřlivě přivítáme a pomazlíme. Postupně dobu odloučení prodlužujeme. Pokud se drobečkovi přece jen podařilo něco zničit, nikdy ho netrestáme, rozhodně si to nespojí a z Vaší reakce bude vyděšený. Pro Vás je to signál jak, ještě lépe místnosti/zahradu "uklidit".

Některým hodně závislým pejskům a malým štěňatům můžete usnadnit odloučení Vašim obnošeným trikem nebo tepláky, které dáte do pelíšku, je to úplně stejné jako tenkrát, když jste štěně přivezli, a do pelíšku dali látku s pachem jeho matky.

Psi jsou "zvykaři" a milují pravidla, ve smečkách se vše řídí pravidly, proto si Vaše štěně po několika dnech na řád a pravidla, která platí v rodině, zvykne! Pokud nastavíte pravidla a budete je dodržovat, Váš pes se je rychle naučí respektovat, bude cítit dobře a klidně, bude vědět jak co chodí a co může očekávat.

Samozřejmě, že žádný "návod" není stoprocentní a může Vás potkat nebo zaskočit cokoli …, proto máte svého chovatele, který by Vám, zvláště v prvních dnech soužití s Vaším pejskem, měl být oporou a poradit.

Časté otázky


© Hovawart klub ČR 2007 - 2017 | O webu
Webdesign: Webmasterova.cz | Grafika: Otakar Korolus