Historie plemene hovawart

Historické vyobrazení hovawarta

Podíváme-li se zpět do minulosti, zjistíme, že první zmínky o hovawartovi se objevují už ve středověku. Poprvé to bylo v roce 1280 např. ve spisech Sachsenspiegel a Schwabenspiegel. Na počátku minulého století už však nikdo nedokázal jednoznačně potvrdit, jak onen popisovaný „hovewart“ vlastně vypadal.

Dále se tento název vyskytuje také v literatuře 13. a 14. století a podobní psi jsou rovněž vyobrazeni vedle psů loveckých i na dobových obrazech.

Pan R. Grimmer (Německo) po 1. světové válce vyslovil názor, že hovawart zřejmě představuje upevněný základní typ, který v místech, kde se udržel, tj. ve vysokohorských údolích, se výrazně, při neřízeném křížení, prosazoval.

Částečně je ale jeho historie, stejně tak jako plemena podílející se na jeho vzniku, opředena rouškou tajemství. Určité spekulace se vedou i ohledně znovutvůrce hovawarta. Všeobecně je však za něj považován Kurt F. König, i když v přípravné fázi spolupracoval i se svým otcem Bertramem Königem. A právě on zachytil na fotografiích z počátku minulého století psy typem velmi připomínající dnešního hovawarta. Sám se také v dětství s podobným psem setkal a byl svědkem toho, jak tento pes sám dokázal vyhodnotit momentální situaci a podle toho také jednat. Tento zážitek v něm zanechal hluboký dojem. Ale až jeho syn Kurt F. König cíleně započal s čistokrevným chovem hovawartů. Tomu však předcházela nutnost zregenerovat původní plemeno.

V odlehlých vysokohorských oblastech a vesnicích vyhledával typově podobné psy s požadovanými znaky, kteří se následně stali zakladateli jeho chovu. König však kladl důraz hlavně na povahové vlastnosti. Hovawart měl být odvážný, odolný a schopný i bez jakéhokoliv výcviku zcela přirozeně ochránit v případě potřeby jak majetek svého majitele, tak i jeho samotného. Nakonec tomu napovídá i jeho samotný název plemene. Hovawart nebo také hovewart, hofwart apod. je zkomolenina německých slov „Hof“ a „warten“. „Hof“ znamená dvůr a „warten“ hlídat nebo také čekat.

Plemeno prošlo celkem třemi sériemi své rekonstrukce a to do roku 1914, od roku 1918 a od roku 1952. Vzhledem k tomu, že König oproti vnějšímu vzhledu upřednostňoval upevnění a zachování žádoucí povahy, prosadil si a také následně obhájil zavedení tzv. zkoušky vloh před připuštěním zvířete do chovu. Zde museli psi v modelových situacích vykazovat žádoucí chování a reakce a jedině tak mohli být dále využíváni. Podobné zkoušky se postupně prosadily u všech chovatelských spolků, i když se mnohdy svým obsahem odlišovaly od Königova ideálu. Díky tomu však bylo plemeno ušetřeno osudu jiných plemen, chovaných kvůli exteriéru bez ohledu na povahu. Nicméně ani ten se v průběhu let příliš nezměnil a i na starých dobových fotografiích jasně poznáváme hovawarta.

Skutečnost, že toto plemeno zůstalo dlouho bez širšího zájmu, mělo svoji výhodu – ušlo tak šlechtění a chovatelskému přeformování na základě módních vlivů a tím se udrželo ve své původní povaze, kterou se vyznačovalo: ostražitost, nebojácnost a zachování si přirozených instinktů. Jde tedy o plemeno (jedno z mála) relativně přirozené a nepřešlechtěné.

Počátek vlastního čistokrevného chovu začal roku 1922. Významnými spolupracovníky pana Königa byli i další chovatelé jako např. Busch, Geiser, Krüger, Becker, Veckenstedt a Barniske, kteří spolu s ním téhož roku založili v německém Thale první chovatelský spolek hovawartů. Plemenná kniha byla založena v roce 1936 a následujícího roku byl hovawart jako plemeno oficiálně uznán FCI.

Relativně brzy však došlo k rozrůznění názorů mezi Königem a ostaními chovateli a založení dalších spolků. Na jedné straně byli zastánci služebního výcviku a složených zkoušek z výkonu a na druhé straně chovatelé, kteří upřednostňovali původní vrozené vlastnosti plemene bez nutnosti skládat zkoušky. Po celou dobu chovu našeho plemene se vedou spory o tom, zda má být hovawart striktně pracovní plemeno ve smyslu služební kynologie nebo psem hlídacím a strážním na základě svých vrozených povahových vlastností, tak jak to původně zamýšlel Kurt F. König.

Formálně ve stanovách chovatelského spolku byly cíle vyjádřeny jasně. Spolek má podporovat vrozené, vysoce hodnotné vlastnosti hovawarta a usilovat o jejich vylepšování přísným chovatelským výběrem a podporovat snažení, aby hovawart dosahoval co nejlepších výkonů jako pes obranný, policejní, stopař i jako pes slepecký a pastevecký. Hned v úvodu stanov tedy byly určeny dva základní cíle – přísný chovatelský výběr a pracovní výkonnost, aby se hovawart stal i psem služebním. Cesta k uskutečnění těchto záměrů však narazila na rozdílné postoje.

Názorová krystalizace, která u chovatelů probíhala po druhé světové válce v hledání správné metody chovu ve vztahu k dědičnosti exteriéru a povahy, byla žhavým tématem řadu let. V Německu bylo od 1. 1. 1960 stanoveno, že k chovu jsou připuštěni jen psi se zkouškou z výkonu. V r. 1964 bylo plemeno uznáno za služební, když předtím více jak 100 hovawartů složilo různé druhy zkoušek. Ustanovení plemene jako služebního uvádí i standard FCI č.190/b z 23. 5. 1973 aktualizovaný v roce 1998.

V zemi původu existují vedle sebe tři kluby, které ho v rámci FCI zastřešují a vedou plemenné knihy.

V současné době se plemeno řadí mezi pracovní a zkouška z výkonu není podmínkou pro zařazení psa do chovu obecně. Avšak některé bonitační řády některých klubů rozlišují různé tzv. třídy chovnosti, kde u těch výběrových může být předepsáno složení určité zkoušky z výkonu. V ČR např. platí pro 1. třídu chovnosti složení zkoušky vyšší než ZOP, BH a ZZO.

V roce 1984 byla zejména z důvodu jednoduššího řízení chovu a toku informací založena Internationale Hovawart Föderation IHF (Mezinárodní federace hovawartů).

V bývalé ČSFR, byl první vrh štěňat zapsán dne 10. 3. 1986 v chovatelské stanici „z Páralovy zahrady“ pana ing. Luďka Nováka. Samostatný klub majitelů a chovatelů plemene hovawart byl založen po tříletém úsilí dne 31. 3. 1990. Do dneška bylo odchováno přes 4 500 jedinců, ročně se počty zvyšují o cca 500, v klubu je organizováno přibližně 500 členů z ČR i zahraničí.


© Hovawart klub ČR 2007 - 2017 | O webu
Webdesign: Webmasterova.cz | Grafika: Otakar Korolus